Východiska programu
První program vznikl z potřeby hledat východiska z hodnotové krize západní společnosti a moderního člověka vůbec.
Jedním z nejnápadnějších rysů vývoje, jímž prochází evropská věda od 18. století, je stále více postupující specializace, která přispěla k rozpadu jednoty vědomí moderního člověka a učinila člověka neschopným vnímat svůj život a svět jako celek – a v souvislosti s tím i domýšlet celkové důsledky svého jednání. Tato situace nás staví před naléhavou výzvu obnovy jednoty vědomí moderního člověka a vyzývá nás k interdisciplinárnímu dialogu v rámci Programu péče o kulturu a zdraví.
Věda s sebou přinesla metodickou redukci skutečnosti, aby byla vůbec schopna se skutečností, resp. jejím výsekem zabývat a uchopit ji jako předmět svého zkoumání. Problém nastává, když nejsme schopni se od této metodické redukce vrátit k celku. Tento problém se v naší současnosti zakořenil natolik, že mnozí lidé už ani nejsou schopni jeho hrozbu reflektovat, a považují jej za tzv. „normální“ stav.
V lepším případě se to projevuje v podobě celkového odlidštění a odosobnění společnosti, jež je zdrojem trvalých frustrací, v horším případě jsou to destrukce v podobě osobních i společenských krizí, chorobných duševních stavů, jež zachvacují jednotlivce i davy. Jako zvlášť povážlivá se přitom ukazuje skutečnost, že většina vědních oborů vůbec nepočítá s důležitými rozměry skutečnosti, které filosofové či filosofické směry, nazývají „niterností“ či „nepředmětností“ (L. Hejdánek), „personalitou“, dimenzí vztahu „Já-Ty“ (M. Buber, personalismus, filosofie dialogu) atd.
Na to chceme poukázat a otevřít prostor pro mezioborový dialog, který by se dokázal alespoň na reflektivní úrovni s kontrastem integrity a redukce vyrovnat.
Cíle
Cílem programu je tedy vytvářet myšlenková východiska a teoretické zázemí pro integrovaný rozvoj obce a pojetí managementu konkrescentní skutečnosti prostřednictvím interdisciplinárního dialogu filosofů, psychologů, ekonomů, regionalistů a teoretiků managementu, jehož hlavní témata jsou:
- Celostní přístup ke skutečnosti, kterou na obranu vůči převažujícímu současnému reduktivnímu myšlení nazýváme konkrescentní skutečností, která je událostným děním, v němž srůstá její předmětná a nepředmětná stránka. Skutečnost tedy není pouhé factum, ale dějící se a stále se měnící fiens.
- Úloha hodnot ve společnosti, které jsou podmínkou lidské svobody a odpovědnosti, kdy lidé jsou si vědomi „svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku“, k čemuž nás vyzývá preambule naší Ústavy.
- Důraz na úroveň a kvalitu všeobecné vzdělanosti, která je podmínkou pro péči o kulturu a zdraví ve společnosti, tedy pro ochranu vyšších hodnot vzájemnosti a duchovního a duševního zdraví společnosti.
- Vytváření spravedlivé a vzdělané společnosti, která má směřovat k tomu, co je společně dobré, tedy k tomu, co „má být“.
S tím souvisí i vytvoření akademické platformy pro výzkum integrovaného rozvoje obcí a vzdělávacího programu vycházejícího z filosofie nepředmětnosti, filosofie existence a filosofie dialogu, a managementu konkrescentní skutečnosti.
Sborník filosofie nepředmětnosti, existence a dialogu
Projekt Communitas pro praxis
Texty
Události