Díla klasiků filosofie nepředmětnosti, filosofie existence a filosofie dialogu nám mohou porozumět krizi moderního člověka. Je zajímavé číst úvahy těchto autorů, protože již před mnoha lety pregnantně pojmenovali problémy, které se od té doby stále zvětšují. Filosofové existence se zabývali problémem, jak se jedinec ztracený v mase moderní společnosti může stát sám sebou. Tématem filosofie dialogu byla „vztahovost sama“, tj. (ne)schopnost jedince navázat opravdový vztah k druhým a ke skutečnosti. Filosofie nepředmětnosti klade otázku porozumění skutečnosti, které se neomezuje na její předmětně danou stránku.
Evropské dějiny posledních sto let jsou svědkem toho, že nestačí pouze dodržovat přijatá pravidla a chovat se eticky, protože tento pojem se vyprázdnil a je to pouhý slogan. Neboť morálka, tedy to, čím se lidé opravdu neboli vnitřně řídí, není založena pouze na vnějších normách a pravidlech.
Proto je snahou filosofie nepředmětnosti, existence a dialogu udržet to, co „má být“, otevřené a nepojmenované, resp. vyjádřené pouze nepřímo, ve smyslu „nepředmětných výzev ryzí nepředmětnosti“ L. Hejdánka, „existence a jejího vztahu k transcendenci“ K. Jasperse a „věčného Ty“ M. Bubera, kde spojujícím tématem je hledání nenáboženského rozměru víry, tedy toho, který náboženství předchází, není vírou „v“ něco, ale určitým životní postojem, životní orientací, bytostným pohybem lidské existence a jejího aktivního vztahování k dosud nenastalé budoucnosti. Protikladem takovéto víry není nějaká intelektuální pochybnost, ale spíše malověrnost, úzkost, zoufalství, rezignace.
Každý z nás si vytváří svou osobní představu o tom, co „má být“, ať už si to uvědomuje, či nikoliv. A pokud tato představa nevychází z našeho nitra, které Platón nazýval „duší“ a starozákonní proroci „srdcem“, ale pouze z našeho rozumu, pak se pro nás vyznávané hodnoty ve společnosti stávají prázdnými slovy. Proto bychom si měli připustit a stále uvědomovat, že to, co „má být“, je nepojmenovatelné a nezobrazitelné, abychom si zachovali naději i otevřenou cestu do budoucnosti.
Sborník přináší tyto úvahy vybraných myslitelů, z nichž vedle zmíněných L. Hejdánka, K. Jasperse a M. Bubera jmenujme alespoň E. Lévinase, G. Marcela, J. Patočku, E. Rádla, F. Rosenzweiga, a theology D. Bonhoeffera a K. Rahnera. Než bude sborník vydán, odkazujeme Vás alespoň na krátká uvedení autorů na portálu rozmluvy.cz.